Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Navigace

Obsah

Sbor dobrovolných hasičů Mikolajice

Historie SDH Mikolajice, nejstaršího sboru ve Slezsku

Jsou vzácností v našem kraji dobrovolné organizace či spolky, které by se mohly pochlubit dlouhými lety své aktivní činnosti. Tím méně bychom očekávali podobné jubileum v malé slezské dědině, rozložené v malebné přírodní scenérii Nízkého Jeseníku. Činností již od roku 1879 se může pochlubit Sbor dobrovolných hasičů v Mikolajicích na jihozápadním Opavsku.

            Je to dlouhá doba, více než 5 lidských generací. Vytrvá-li tudíž lidské dílo – spolek – stotřicet let, pak si zaslouží ocenění a úctu.

znak

O založení Sboru dobrovolných hasičů v Mikolajicích čteme v jejich kronice:

            Bylo to 14. dne měsíce září 1879 o 8. hodině večer, když obyvatelé Mikolajičtí vyburcováni byli, voláním  „oheň“ , ze svých příbytků. Vyšedše na náves dozvěděli se , že stavení rolníka Václava Olbrechta č. 30 jest v plném ohni. Při tomto požáru vidělo se, že nevyhnutelně zapotřebí jest pořádku při vykonávání rozličných prací, neb někteří občané pracovali, jiní opodál stojíce buď se bavili, aneb poroučeli, čeho se má kdo chopit. Když byl oheň konečně uhašen, navrhli pánové Hugo Knorr, revírník a Ferdinand Vaichsel, hostinský, tehdejšímu představenstvu obce, zdali by nebylo dobré a prospěšno, založit dobrovolný hasičský sbor v Mikolajicích.

            Tak došlo k ustanovení prozatímního výboru, do něhož byli zvoleni Hugo Knorr jako velitel, Ferdinand Vaichsel, Josef Hrbáč, Norbert Beneš, Tomáš Hoblík, František Váleček, Eustach Černý.

            Původní velení bylo německé, třebaže šlo o sbor z 90% český. Ovšem zde je nutno vzít v úvahu tehdejší národnostní poměry v kraji i skutečnost, že hlavní iniciátor založení sboru Hugo Knorr byl národnosti německé.

            Avšak již v zápisu o valné hromadě dne 13. ledna 1884 čteme doslova:
Na návrh velitele p. Františka Válečka a souhlasem celého sboru zařízeno „české velení“ ve sboru našem.

            To už stojí v čele sboru dva vlastenečtí pracovníci, učitel Karel Anderla jako starosta a jednatel, rolník František Valeček jako velitel. Tak se rozběhla nadšené činnost k prospěchu obce i okolí.

            Hasiči stali se průkopníky vlasteneckého probuzení na samotném národním rozhraní. Mikolajice stály jako pevná hráz pronikající germanizaci, podporované německou Opavou. Členové sboru byli i nositeli kultury na slezském úhoru. Hráli zde první české besedy – ochotnická divadla, pořádali slezské hasičské bály a hasičské slavnosti, mezi prvními na Opavsku.

            Mikolajičtí se účastní také všech národních slavností v kraji, matičních dnů, župních sjezdů, hojně se také účastní táborů lidu na památné Ostré Hůrce u Chabičova, přispívají na stavbu českého gymnázia v Opavě atd. Prostě nebylo národní akce ve Slezsku, které by se hasiči z Mikolajic nezúčastnili.

            Tak roky plynuly v poctivé a cílevědomé práci. A že to byla práce příkladná, o tom svědčí nejlépe slova náčelníka župy Opavské Dr. R. Dubového, který roku 1892 označil SDH v Mikolajicích jako nejlépe vycvičený sbor.

 

František Váleček
Bývalý starosta župy XIV. a náčelník sboru v Mikolajicích

            V roce 1892 odchází nadšený hasičský pracovník Karel Anderla do Litultovic, zanechávaje v Mikolajicích kus poctivé práce. Sboru se však dostává další posily v roce 1898, kdy zde přichází učitel Karel Graca. Základním pilířem sboru zůstává neúnavný pracovník, velitel František Váleček, skvělý organizátor, který stál v čele sboru plných 30 let. Jeho zásluhy o hasičskou myšlenku ještě čekají na ocenění v historii slezského hasičství, a to i proto, že v roce 1897 je zvolen i župním starostou.

            Listujeme-li kronikou požárníků v Mikolajicích, klaníme se bezděky úctou nad zápisy psanými úhledným písmem na drsném papíře. Vždyť se zde setkáváme na přelomu 19. a 20. století jen s úspěchy, a to jak v organizační i kulturní oblasti, tak i u různých zásahů při požárech a živelných pohromách.

            Mikolajice měly prostě jméno!

Pečetidlo obce Mikolajice
Používáno od 18. století

            To už slavily dvacáté výročí založení svého sboru. V té době – roku 1900 – čítal sbor 30 členů činných, 9 čestných a 5 přispívajících.

            Do nového století nastupují s novým nadšením. Je až s podivem, kde se v této malé slezské dědině, našlo tolik lásky, houževnatosti a věrnosti hasičské myšlence. Vše může být zářným příkladem nám, součastníkům.

            Radostnou práci poněkud zkalilo úmrtí učitele Karla Graci v roce 1905 a na dlouhé roky ji učinil konec rok 1914, kdy vypukla první světová válka. Na první výzvu narukovalo totiž 13 členů, čímž byla činnost sboru oslabena. V roce 1917 stoupl tento počet na 24 členů. Z nichž řada se do své dědiny už nikdy nevrátila.

            Pak přišel konec nenáviděné monarchie. S novým elánem vstupuje SDH v Mikolajicích do práce v osvobozené vlasti po 28. říjnu 1918. Svou věrnost svobodnému státu demonstroval svou účastí na táboru na Ostré Hůrce, kde už 22. září 1918 proklamoval slezský lid samostatný stát Čechů a Slováků – po třistaleté porobě...

            Sbor se zkonsolidoval, členská základna opět zpevnila. Neblahým rokem pro sbor  byl rok jeho 50. výročí založení. Ještě  7. července 1929 se na župním sjezdu v Mikolajicích  dostalo zakladateli sboru p. Františkovi Válečkovi zasloužených poct za obětavou 50letou činnost v čele místního sboru i župy, jako vzácnému člověku a funkcionáři, ale 27. srpna téhož roku se s ním jeho milovaný rodný kraj, za účasti župy, mnoha sborů a početné veřejnosti, loučil na štáblovském hřbitově.

            Tak zakládající otcové odcházeli, na jejich místa nastupovali synové, vnuci. Roky utíkaly  a jak se míjely, měnil se i život sboru. Úspěchy i nezdary, radost i bolest, těžkosti, starosti... Takový je život jednotlivce, kolektivu, organizace...

            Psal se rok 1938 a přišel onen nezapomenutelný podzim. Nastaly roky temna, 2. světová válka. Kronika mikolajického sboru se odmlčela....

 Co se prožívalo je zapsáno v srdcích pamětníků... i to, že Mikolajice zůstaly věrné..  a třebaže kronika mlčí, hasiči nezradili...

            Rok 1945 – datum, které nikdo z těch, kdo je prožívali nezapomene, datum, které vešlo do historie našich národů.

Dne 29. července 1945 pořádají hasiči v Mikolajicích svou první poválečnou valnou hromadu. Starostou je zvolen Vincenc Šobr, jednatelem Emanuel Valeček, velitelem Josef Výstrk.

Hasičská zbrojnice 1879

           

V rámci přípravy oslav 130. výročí založení SDH bylo rozhodnuto poříditi slavnostní historický prapor, který je nositelem ušlechtilé myšlenky hasičů i všech občanů Mikolajic, že solidarita a vzájemná pomoc nebyly v naší obci jen prázdná slova...

            Vzhledem k finanční náročnosti pořízení byla uspořádána veřejná sbírka, v níž občané Mikolajic pomohli nemalými prostředky k jeho zakoupení.                    
Prapor byl vysvěcen u příležitosti 130. oslav dne 13.6.2009 v kapli svatého Floriána, patrona hasičů, v Mikolajicích.

Jak je z předešlého zřejmé, Sbor dobrovolných hasičů v Mikolajicích  je nejen, vzhledem k velikosti obce, velký počtem členů, ale také velikou svou historií.

Jestliže jsme se ohlédni zpět do minulosti, neučinili jsme tak proto, abychom podlehli sentimentalitě či citovým záplavám, učinili jsme tak proto, abychom se zamysleli, co patří skutečně minulosti a jak budeme, minulostí poučeni, postupovat v budoucnu.

My, členové SDH Mikolajice slibujeme, že se budeme řídit starou tradicí dobrovolné organizace, jejími ušlechtilými myšlenkami – dobrovolnost – nezištnost – obětavost.

Nechť si všichni členové sboru vezmou přiklad od našich předků, aby se stali hodnými dědici odkazu, jež nám zanechali zakladatelé Sboru dobrovolných hasičů v Mikolajicích.